Primářka ARO: Akutní péče i porodnice v ohrožení
Čáslavská radnice sice personální problémy připouští, ale naznačuje, že má vše pod kontrolou. S vedením města měli zástupci zaměstnanců Městské nemocnice Čáslav několik jednání. Mandát pro vyjednávání měla i primářka oddělení ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení) MUDr. Petra Běhounková, dále MUDr. Jan Havelka (interní oddělení) a Petr Prchal (provozně technický náměstek). Odpor zaměstnanců donutil k rezignaci ředitele Rudolfa Bublu. Zástupci zdravotníků navrhovali konkrétní řešení, které by vedlo ke zklidnění situace. To ale nebylo přijato. Primářka ARO Petra Běhounková odpovídá v rozhovoru i na tuto situaci.
Otázka: Je začátek srpna, jaké řešení personální krize se v nemocnici nabízí?
Nevím, zda existuje. Varianta, která dávala naději, byla ta z 28. 5. Tehdy byla možnost pověřit řízením nemocnice náměstka Petra Prchala, byla bych jeho lékařskou náměstkyní. Splnili jsme požadavky radnice, přinesli jsme podpisy od zaměstnanců, kteří nás podporovali, předložili jsme návrh řešení představitelům města. I když jsme vše splnili, byl dočasným vedením zařízení nakonec 3. 6. pověřen Ing. Jiří Cimický. Dnes je situace naprosto jiná. Město zvolilo vyčkávací taktiku, opotřebovávací válku. Natahovalo veškerá rozhodnutí, jednání a doufalo, že problémy vyřeší čas. Nikdo ale nemůže čekat, že lékaři, kteří dají výpověď, budou čekat do posledního dne výpovědní lhůty, aby řešili svou další práci. Dnes už je většina asi rozhodnuta.
Otázka: Ve hře byla původně prý i varianta, že byste se stala pověřenou ředitelkou i vy sama. Během covidu jste nemocnici krátce vedla. Logicky by se to tedy nabízelo. Co je na tom pravdy?
Je pravdou, že to byla také jedna z variant, jak řešit krizovou situaci… Není tajemstvím, že toto řešení nebylo přijatelné pro primáře chirurgie, jehož prakticky každodenní útoky na lékaře ARO byly velmi dobře známy jak vedení nemocnice tak města, aniž by byly jakkoliv řešeny. Město tak v konečném důsledku obětovalo internu a ARO ve prospěch udržení chirurgie za každou cenu. Kdo ale pacienty před operací interně vyšetří, nebo kdo je bude „uspávat“, to nikdo neřešil.
Otázka: Jste primářka oddělení ARO, podala jste již sama výpověď?
Ano, jsem ve výpovědi od 21.6. a čtyři moji kolegové také. Nelituji, že jsem tu pracovala, ale takovéto chování jsem nikde nezažila.
Otázka: Vždycky se dá ale jednat, když všechny strany chápou důležitost situace?
Pověřený ředitel Ing. Cimický akceptoval výpovědi a vedení města mlčí. S mými lékaři nikdo nejednal. Na druhou stranu – dnešní situace již není o tom, jestli někdo něco chápe. Ing. Cimický je v pozici hasiče, kterého postavili před požár s kýblem na vodu. Ten mohl stačit před rokem, když začaly dýmat první ohýnky. Dnes je situace spíš taková, že vrchní velitelé jsou si dobře vědomi toho, že už se nejedná o hašení požáru, ale jen o snahu alespoň něco zachránit. A místo toho, aby rázně jednali, hledají důvody a vysvětlení, kdo může za to, že se požár nehasil. Velitelé si totiž nechtějí připustit svou vlastní odpovědnost – tak dlouho obhajovali jimi vybraného člověka, který vedení naprosto nerozuměl a nebyl schopen identifikovat a řešit skutečné problémy, až stojí před problémem akutního ohrožení samotné existence nemocnice. Přitom informace o vznikajícím požáru jim chodily ze všech stran. Jediná jejich reakce byla „to bude dobré.“
Otázka: Předpokládal bych, že by právě pověřený ředitel Cimický měl vyjednávat s lékaři ve výpovědích?
Napsal 2 výzvy na intranet, že máme otevřené dveře, zároveň poslal všem akceptace výpovědí, tzn. že ve své podstatě je přijal. Často slýcháváme: „Ředitel rezignoval, tak o co vám ještě jde?“ Jenže to je účelové zkreslování skutečnosti – odvolání ředitele Bubly, který je jednoznačně odpovědný za dnešní stav, bylo pouze základní podmínkou pro to, aby nemocnice přežila. Klíčové oddělení interny naprosto jasně definovalo i další požadavky – existence pandemického plánu, jasné vymezení postupů léčebné péče a kompetencí jednotlivých oddělení a odvolání léčebně-preventivního náměstka…
Otázka: Jak se aktuálně cítíte?
Moc dobře se mi nespí. Je to celé smutné. Nemám už moc sílu něco měnit. Přiznávám, že jsem se do poslední chvíle snažila oddělení i nemocnici udržet – oddělení považuji tak trochu za své dítě. Jsou tu skvělí lidé, se kterými se mi velmi dobře pracovalo, rozuměli jsme si, hodně jsme toho spolu prožili (a ne vždy to byly veselé zážitky). Musím přiznat, že jsem dlouhou dobu nechápala, „o co té interně vlastně jde“. Během vlny covidu jsem nezvládla přemýšlet s odstupem o čemkoli jiném, snažila jsem s ostatními to přežít a maximálně pomoci pacientům. I já jsem se zmýlila a podcenila nebezpečí, které během covidu začalo na interně doutnat a z dnešního pohledu mě mrzí, že jsem internu nepodpořila dříve.
Otázka: O kom dalším víte, že výpověď nestáhne?
Ptala jsem se všech 5 internistů ve výpovědi, nikdo to nemá v plánu stáhnout. 3 internisté včetně primáře již odešli k 31.7.
Otázka: Jak to lze chápat?
Podle mě lékaři už jednoduše nevěří současnému vedení města, respektive starostovi Málkovi, místostarostovi Horskému i radní pro zdravotnictví Mandákové. Pro mě i ostatní lékaře to je obrovské zklamání. Ať už bude dělat ředitele kdokoliv, bude to mít extrémně těžké stabilizovat zařízení s touto personální situací. Týká se to chirurgie, interny, ARO. V extrémním případě by mohla být již od září omezena tzv. akutní péče. Problémy může mít následně i čáslavská porodnice, která je jediná na Kutnohorsku… Tak jak se situace aktuálně jeví, a pokud se výrazně nic nezmění, tak to směřuje k omezenému provozu. K vedení nemocnice bohužel jen líbivá hesla a optimismus nestačí.
Tomáš Ouředník, 4. 8. 2021